Úvod? :D
23. července 2010 v 16:58 | Cassie
|
Úvod...
Narazila jsem na tenhle můj starý blogýs, myslím tím tento a došla mi zásadní věc. Jsem pořád stejnej magor =D Ano, je tomu tak. Jediná věc, která se změnila je můj pravopis a taky věk, nedávno jsem oslavila narozky... =) No a tak mně nějak napadlo, že bych to tu mohla opět rozjet a to ve velkém... :D Nelekejte se :D Cassie = Petruskha... Takže jste pro aby to tu začalo žít? :D Ano vím, trpím samomluvou, nikdo tady není =D... Takže pro všechny kteří tu nejsou (další důkaz, že nejsem normální :D); doufám, že se vám nové šílené články a obrázky budou líbit...
Ciao,
vaše Cassie
Momentální problém s vkládáním obrázků
2. dubna 2010 v 21:56 | Petruskha
|
Informace :D
Je mi líto, protože momentálně nejdou vkládat obrázky. Chtěla jsem s Kikou vložit naše Aprílové fotky, a napsat článek, ale uděláme to až opět půjdou vkládat obrázky...
Moje FF na Stmívání
1. dubna 2010 v 21:36 | Petruskha
Přesto že aktuálně jsem se psaním FF na Twilight ságu skončila, chtěla bych sem dát odkaz na mou dosavadní tvorbu. Rozhodla jsem se psát vlastní příběhy, bez postav které by byli ,,cizí''... :) Ale odkaz je tu :) Clik =)
Zkouška 4.část (z pohledu Bells xD)
18. srpna 2009 v 23:21 | Petruskha
Isabella Swan Když odpověděl na všechny moje otázky, byla jsem napůl šťastná a napůl vyděšená. Když jsem si to urovnala v hlavě, tak jsem si řekla že bych měla být spíše šťastná že mi Edward zůstal věrný. Natáhl se ke mně a políbil mě. Jakmile se mě jeho rty dotkly přestala jsem dýchat. Odtáhl se ode mě a zaposlouchal se jak mi bije srdce. Bylo jako splašený zvon-div mi nevskočilo z hrudi. Zasmál se-bylo to jako vždy. Vše bylo v pořádku. ,,Bello?´´ zeptal se. ,,No?´´ . Z hrůzou sem sledovala Edwarda. Klekl si na koleno a usmál se mím oblíbeným pokřiveným úsměvem. ,,Bello,je mi moc líto toho co se dneska stalo.´´Přerušila jsem ho ,,Ty za to nemůžeš a..´´nedořekla jsem.,,Nech mě domluvit prosím´´. Kývla jsem a poslouchala jsem. ,,Protože tohle se už nikdy nebude a nesmí opakovat rozhodl jsem se pro radikální řešení. Isabello Marie Swanová, moje celo existenční lásko, žil jsem bez tebe dost dlouho. Téměř sto let. Kdybych tě nepotkal zůstal by můj den nocí. Bello, vezmeš si mě? ´´. Překvapením jsem ani nedýchala. Vzpomněla jsem si na charlieho a Renéé. V duchu už jsem se rozhodla. ,,Edwarde víš já?´´Na okamžik jsem zaváhala a podívala jsem se mu do jeho překrásných topazových očí. ,,Ano´´ Vydechla jsem. Edward se radostí usmál mím oblíbeným úsměvěm. Odkudsi vytáhl překrásný prsten, a nasadil mi ho na ruku. PS: Je to moje první povídka. No a ještě se předem omlouvám za pravopisné chyby :DDDD
Zkouška 3 část (3 polovina-no polovina asi ne ale jinak by se to nevešlo xD- třetí části-z pohledu Edwarda)
18. srpna 2009 v 23:14 | Petruskha
. Lucy Volturiová má také talent-dokáže v celkem velké míře ovlivnit lidskou mysl. Šel jsem do té knihovny jen proto že mi to Lucy nasadila do hlavy. A pak v jejích myšlenkách byla zvláštní scéna. Aro plomluvil hluboce zamyšleně ,,Nevím jak silný je vztah mezi Edwardem a Bellou. Marcus má cit, ale mne by zajímalo jestli by ti dokázal odolat.´´domluvil . ,,Ano můj pane. Udělám vše co bude v mích silách.´´ řekla a otočila se k Arovi zády a vydala se směrem ke schodišti. ,,Nicol?´´zeptal se Aro. Otočila se na něj. ,,Nejspíš to nebude fungovat, tak nebuď naštvaná jako tenkrát Jane.´´ Kývla a vydala se na cestu. Zase se pokoušela uplatnit svůj talent, ale tentokrát se jí to nepovedlo. ..Vyřiď Arovi pozdrav´´ řekl jsem ironicky na rozloučenou., a vyskočil jsem z okna a běžel jsem k Belle domů. Ležela a byla celé zaplavená. ,,Edwarde!´´ Zakřičla tak zoufale. Její křik mi drásal mé netlukoucí srdce , chtěl jsem jí běžet na pomoc, ale věděl jsem že se co nevidět probudí. Vzlykal a šeptala i další slova. Hned jsem pochopil že v tom snu se jí zdá o mě a o Nicol. Litoval jsem dnešního dne. Bella otevřela oči a zalapala po dechu.
,,Ty jsi s ní něco měl?´´ opakoval Bella svou otázku. Podíval jsem se jí do očí a upřímně jsem jí odpověděl ,,Bello, nikdy bych neměl nic s nikým jiným než s tebou.A ještě k tomu s Nicol Volturiouvou. Vždyť mě znáš.,, zašeptal jsem jí do ucha. Bella na mě valila jednu otázku za druhou. A tak jsem jí pověděl celý příběh……
Zkouška 3 část (druhá polovina třetí části-z pohledu Edwarda
18. srpna 2009 v 22:58 | Petruskha
Svlékla si mikinu a pohodila jí na židli. ,,Odlož si´´ Řekla jemným hlasem, který zněl jako zvonkohra. Svlékl jsem si košili. Usmála se na mě krásným svůdným úsměvem. Vícitil jsem tam nějaký povědomí pach, ale ani za boha bych si nevzpomněl co to je, nebýt toho co následovalo. Stoupla si přede mne a řekla líbej mně. Přistoupil jsem k ní, a nejdří váhavě a pak lačně jsem ji líbal. Uvědomoval jsem si že je to špatné, ale nemohl jsem přestat. ,,Stop´´ křičel jsem na sebe ve svých myšlenkách. Nicol mě vzala za ruku, a běželi jsme spolu nahoru do pokoje. Sedla si na postel a začala mi rozepínat knoflíčky u košile. ,,Bello´´Zašeptal jsem a Nicol od sebe odstrčil. ,,Aro říkal že to asi nebude fungovat.´´. Jakmile promluvila o Volturiových hned jsem se vzpamatoval, a vymanil jsem se z jejího kouzla. Z Volterry jsem znal tenhle pach. Nyní když už jsem nebyl okouzlen napadlo mne přečíst si její myšlenky. Když jsem byl pod jejím vlivem, tak mě to ani nenapadlo. ,,Tak co Nicol, povíš mi pravdu?´´ zeptal jsem se abych přitáhl její myšlenky tímto směrem.Mechanicky zavrtěla hlavou, a můj plán zafungoval. Nicol se za lidského života jmenovala opravdu Daerová,a měla dvojče-Lucy Daerovou. V jejich, je to vůbec možné? Patnáct letech se setkali s Volturiovými, a ti je přeměnili. Prostě vycítili talent, kousli je a bylo to. Nicol měla talent na vtahy, lépe řečeno dokázala každého muže okouzlit tak aby se do ní zamiloval. Jak člověk, tak upír ale i vlkodlak. Já jsem byl první kdo odolal. Bella ve mne vždy věřila a já jí to dokázal.
Zkouška 3 část (první polovina třetí části-z pohledu Edwarda)
18. srpna 2009 v 22:44 | Petruskha
Edward Cullen
Bella vypadal vyděšeně. ,,Edwarde´´ zavzlykala.,,Bello, jsem hned u Tebe´´utěšoval jsem jí. Jedním z rychlých pohybů jsem se vrhl k ní a objal jí. Nebylo to správné, a nebylo to ani bezpečné. ,,Bello,co se ti zdálo povídej,je to hrozně frustrující, když ti nemohu číst myšlenky.''naléhal jsem. ,,Zdálo se mi…o tom jak´´ Pak se zarazila ,,Edwarde,já myslela že dneska nepříjdeš…..Ale to neznamená že chci aby jsi odešel´´dodala, a začervenala se. ,,To je na dlouhé vyprávění´´.,,Tak mi to prosím řekni´´žadonila Bella.,,Ty jsi s ní něco měl?´´zašeptala vyděšeně. Zavrtěl jsem hlavou a vše co se dneska odehrálo jsem měl před očima jako film.
Byli jsme s Bellou na hodině pana učitele Binse. V tu chvíli jsem zase ucítil ten pach z knihovny. Otočil jsem hlavu ke dveřím, dovnitř vešla Nicol. Usmála se na mě, nechápal jsem proč ale cítil jsem k ní cosi zvláštního. Neměl jsem to v plánu, ale usmál jsem se na ní také. Byl jsem jako očarován. Ty krásné rudé vlasy a oči. Celý den jsem ji nemohl dostat z hlavy. Ani jednou jsem nepomyslel na Bells, tedy do té doby když se mě Nicol zeptala jestli nechci zajít na návštěvu. Samozřejmě jsem jí nemohl odmítnout. Šli jsme s spolu s Niki na parkoviště a já si vzpomněl na to že jsem měl být s Bells a tak jsem šel za ní k autu. ,,Bello?´´ zeptal jsem se nervozně. . ,,No?´´odpověděla na otázku otázkou. Hned jsem si uvědomil že to co dělám není správné, ale nevím proč nemohl jsem si pomoci. ,,Dneska nepřijdu´´.zašeptal jsem. Dupla na pedál a rozjela se kamsi pryč. Jela úplně jiným směrem, normálně bych se rozeběhl abych jí zastavil, ale tentokrát ne. Uvnitř jsem cítil potřebu běžet za Bells, ale tu potřebu přehlušil někdo jiný. ,,Tak pojď´´ Řekla Nicol tím svým nádherným hlasem. Šel jsem za ní jako kdybych byl v transu. Nastoupil jsem do jejího nádherného auta. Mercedes benz CLK kabriolet. Mělo překrásný interiér. Nejspíš taky milovala rychlá auta. ,,Líbí se ti moje auto?´´zeptala se. Jen jsem kývl a díval jsem se z okna na ubíhající krajinu. Dojeli jsme k nějakému luxusně vypadajícímu domku. ,,Pěkný´´ pochválil jsem domek. ,,děkuji´´ řekla veselým, a potěšeným hlasem. Vešli jsme do haly.
Zkouška 2.část (Tetokrát z pohledu Bells 2 polovina druhé části)
18. srpna 2009 v 22:36 | Petruskha
´´?.,,Ach Edawarde´´bylo to jako kdyby ze mne někdo sejmul všechen strach. Šla, spíše běžela jsem zatím hlasem a sem tam jsem zakopla, ale nevzdávala jsem to a běžela jsem dál. Doběhla jsem na mýtinu. Před sebou jsem spatřila Edwarda a Nicol. Edward zašeptal ,,Miluji tě!´´, a přitiskl svoje rty na její. ,,Neeee!´´ vykřikla jsem. Nicol se otočila. Její rudá hříva se rozlétla do všech stran. Hrozivě se zasmála ,,Oběd!´´ řekla krásným zvonivým hlasem a vrhla se na mě. Otevřela jsem oči. Ležela jsem na posteli celá promočená. ,,Máš zlé sny´´? Zeptal se povědomí hlas. Podívala jsem se tím směrem odkud hlas přicházel. Byla ke mně otočená zády, ale i tak jsem okamžitě poznala o koho jde. ,, Nicol?! ´´vydechla jsem překvapeně. Usmála se ledovým úsměve, až mne z toho zamrazilo v kostech. ,,Tak a teď si malinko pohrajeme. Co ty nato? Bello´´ Řekla zlomyslným hlasem. ,,Co-co-cože?´´Vykoktala jsem ze sebe trochu ustrašeným hlasem. ,,Ale,ale Bellinka se nám bojí?.Strach mám ráda´´ říkala s hrozbou v hlase, a já dostala opravdový strach. ,,Edwarde, pomoc!!!´´Zakřičela jsem z plna hrdla. ,,Edwarde, pomoc´´parodovala mě Nicol, a pak vážným hlasem řekla ,,Tak ten už Tě nezachrání. Bello,vždyť jsi jenom jídlo.´´ odrecitovala s klidným tonem v hlasu. Podívala se mi do očí, její oči měli rudou barvu, stejnou jako její vlasy. A pak se na mě vrhla. Tentokrát jsem se ale už vážně probudila. Lapala jsem po dechu. ,,Bello?´´ Zeptal se.
Zkouška 2.část (Tetokrát z pohledu Bells polovina druhé části)
18. srpna 2009 v 22:34 | Petruskha
Isabella Swan
Šli jsme spolu s Edwardem na hodinu. Edward byl pořád duchem úplně mimo. Měli jsme společnou hodinu biologie. Když jsme vešli do třídy, už na nás nikdo nezíral, jako tehdy. Už jsme spolu s Edwardem chodili přes rok, a už to nikomu nepřipadalo divné. Sedli jsme si do druhé lavice. Edward najednou upřel své oči ke dveřím. Dovnitř vešla dívka. Byla bledá, krásná-možná byla i krásnější než Rosalie. Někomu kdo byl v obraze, jako třeba já, bylo hned jasné že je to upírka. Usmála se směrem k nám. Edward úsměv opětoval. Je jen zdvořilí, opakovala jsem si v hlavě. Pan profesor Bins, nám oznámil že máme novou žákyni. Vyzval tu záhadnou dívku aby se představila. Jsem Nicol. Nicol Daerová. Dobře, Nicol jdi se posadit, do třetí lavice. A ukázal za nás. Jeho hrubý hlas zněl hrozně v porovnání se zvonivým hlasem Nicol. Nová upírka si sedla za nás, a Edward se na ní nemohl vynadívat. Měla jsem sto chutí praštit ho palicí po hlavě. Při té představě jsem se začervenala. Pan Bins, začal hodinu svým nudným výkladem. Vůbec jsem nevnímala výklad, nemohla jsem tu holku dostat z hlavy. Zvonění mě vytrhlo z představ.
Po vyučování, jsem šla jako obvykle na parkoviště. Zahlédla jsem Edwarda jak se baví s Nicol. Chtěla jsem té představě ujet a tak jsem nasedla do náklaďáčku. Najednou stál před okénkem Edward. ,,Ehm Bello?´´ Zeptal se Edward nejistě. ,,No?´´netušila jsem co má za lubem. ,,Dneska nepřijdu´´. Kývla jsem, a dupla na spojku a pak na plyn. Motor zařval, a náklaďáček se dal do pohybu. Přes slzy jsem skoro neviděla. Zastavila jsem na nějaké vedlejší silnici. Brečela jsem. Dutá prázdnota v srdci, mě téměř pohlcovala. Vždyť vlastně nemám důvod brečet, chtěla jsem si namluvit. Třeba jsou jen kamarádi. Pořád mi tekly slzy, ale dupla jsem na pedály a rozjela jsem se domů. Doma jsem si lehla na postel a zavřela oči. Po chvíli jsem usnula.
Stála jsem v jaké si aleji. ,,Bella? Na žádnou si nepamatuji.´´Ten hlas poznám vždycky, zareagovala bych na něj i kdybych spala, a myslím že i kdybych byla mrtvá. Nedošel mi význam těch slov. ,,Bello,Bello!!!´´volal ten hlas. ,,Edwarde?!´´snažila jsem se ho zoufale najít. Začínalo se stmívat, stromy vrhaly děsivé, stíny. Bála jsem se.,, Edwarde?´´vzlykala jsem. Nic?jen hrozivé ticho. Pokračovala jsem po pěšince. Nikde nebylo slyšet nic, jen zvuky mých kroků. Došla jsem do lesa. Bála jsem se, a tak jsem se schoulila do klubíčka na zem. Ležela jsem na měkoučkém mechu, a okolo mě obklopovala spousta kapradí. Začínalo pršet, vstala jsem. Uslyšela jsem znovu Edwardův hlas. Tentokrát říkal ,,Miluji Tě´.
Stála jsem v jaké si aleji. ,,Bella? Na žádnou si nepamatuji.´´Ten hlas poznám vždycky, zareagovala bych na něj i kdybych spala, a myslím že i kdybych byla mrtvá. Nedošel mi význam těch slov. ,,Bello,Bello!!!´´volal ten hlas. ,,Edwarde?!´´snažila jsem se ho zoufale najít. Začínalo se stmívat, stromy vrhaly děsivé, stíny. Bála jsem se.,, Edwarde?´´vzlykala jsem. Nic?jen hrozivé ticho. Pokračovala jsem po pěšince. Nikde nebylo slyšet nic, jen zvuky mých kroků. Došla jsem do lesa. Bála jsem se, a tak jsem se schoulila do klubíčka na zem. Ležela jsem na měkoučkém mechu, a okolo mě obklopovala spousta kapradí. Začínalo pršet, vstala jsem. Uslyšela jsem znovu Edwardův hlas. Tentokrát říkal ,,Miluji Tě´.
Zkouška (Moje povídka stmívání :D dnad ho znáte Ed+Bells)
18. srpna 2009 v 22:18 | Petruskha
ZKOUŠKA
Edward Cullen
Ležel jsem na paloučku vedle Belly. Bella,je důvodem mé existence, slunce které prozařuje můj den. Podíval jsem se jí do očí. Vím jak ji můj pohled hypnotizuje. A jak se pokaždé kdy ji pohlédnu do očí, rozčarovaně usměje. Ten pohled se mi líbí, fascinuje mne. ,,Edwarde?´´Zeptala se Bella. ,,Ano, lásko?´´ pousmál jsem se. Začervenala se. Jak je to krásné když se červená,je to úžasné. ,,Proč ze mě neuděláš taky upírku? Byla bych jako ty a ?´´.Přerušil jsem ji ,,Bello, copak chceš být zrůdou? Nepřipravím tě o duši! Konec diskuze.´´. Zavřel jsem oči a zamyslel jsem se. Kdyby Bella byla upírkou měli bychom to o mnoho snažší. Ale nemohu ji připravit o duši, a ani o lidskost a vše co k tomu patří. Uslyšel jsem tiché vzlyky ,,Bello,ty pláčeš?´´ nemohl jsem dovolit aby byla smutná. ,,N-n-nee´´ odpověděla. ,,Zanesl by jsi mne domů,prosím.´´vzal jsem ji do náruče, a rozběhl jsem se lesním podrostem. Země mi při běhu připadá jako peříčka, většinou si běh užívám, ale nyní ne.
Bellu jsem postavil na zem v jejím pokoji. ,,Zítra´´ řekla, a pak se ke mně otočila zády. Odešel jsem otevřeným oknem. Nikdy se takhle nechovala, co se jí jen honí hlavou? Proč jí nemohu číst myšlenky? Je to hodně frustrující. Nevěděl jsem co si počít. Musel jsem si pročistit hlavu, proto jsem vyrazil do knihovny. Vdechnul jsem vzduch, v knihovně byli cítit staré knihy, ale i něco zvláštního. Šel jsem po pachu. Na první pohled jsem poznal že je to jedna z nás. Stála u regálu a opírala se o stůl. Její rudohnědé vlasy ji splývali až k pasu. Voněla jinak než ostatní které jsem znal. Její oči měli zlatohnědou barvu. Zvedla zrak a podívala se na mě. Byla tak krásná, když se na mě usmála. Ladnou chůzí ke mně došla a natáhla ruku. Potřásl jsem si s ní. ,,Jsem Nicol Dearová a ty musíš být Edward Cullen že?´´. překvapilo mě že zná mé jméno ,,Ano to jsem já, ale jak jsi věděla jak?.´´.Nedořekl jsem, protože se na mne zase usmála tím okouzlujícím úsměvem. A pak z knihovny odešla. Chtěl jsem jít za ní, ale zůstal jsem z nějakého důvodu stát jako sloup.
Druhý den ráno, jsem jako obvykle vyzvedl Bellu, před jejím domem.Chtěla abychom jeli pro jednou jejím náklaďáčkem.Tak jsem si nasedl a nechal se vézt. Ach jak pomalá, a nudná jízda to byla. Chovala se jako by se včera nic nestalo. Povídali jsme si o cizině, ani slovem jsem se nezmínil o Nicol. Snažil jsem se na Nicol nemyslet , ale vůbec jsem jí nemohl dostat z hlavy. Ten její úsměv a krásná tvář?,,Edwarde, co se děje?,,zeptala se Bella. ,,Nic´´odpověděl jsem. ,, Jsi hlavou někde v oblacích´´řekla.